Procházka na Staré město

Náměstí Zachariáše z Hradce opustíme Palackého ulicí kolem Svatodušní věže a Horní bránou vyjdeme do prostoru křižovatky. Vlevo na rozcestí ulic Svatoanenské a Furchovy je sousoší sv. Rodiny, postavené péčí Ondřeje Hanusíka v r. 1727. Pokračujeme přímo na hráz Ulického rybníka, v jejímž středu je mramorová socha sv. Jana Nepomuckého – spolu s panoramatem věží, zrcadlících se v hladině rybníka, nejčastěji zachycovaná fotoaparáty návštěvníků. Na konci hráze při rozcestí ulic Hradecké a 9. května stojí žulová Boží muka z r. 1480, jedna z nejstarších na Vysočině. Vrátíme se po hrázi zpět a u barokní sochy anděla Srážce odbočíme šikmo dolů pod hráz cestou zvanou Na Dlážkách, vedoucí ke kostelu Matky Boží na Starém Městě.

Cestu po břehu Staroměstského rybníka dal vydláždit kolem r. 1800 špitální kaplan Ignác Chornitzer. Je lemována řadou barokních soch. Kromě již zmíněného anděla Strážce jsou to archanděl Michael, sv. Jan Nepomucký, sv. Maří Magdalena, sv. Vendelín, archanděl Rafael a sv. Jan Křtitel. Na náměstíčku před portálem staroměstského hřbitova je poslední dvojsoší „Zvěstování“ – archanděl Gabriel a P. Maria. Autorství těchto soch se připisovalo řadě sochařů, kteří v Telči působili. Na náměstíčku stojí ještě žulový sloup se soškou P. Marie ve svatozáři, připisovanou lidovému umělci. Dal ho postavit Ferdinand Vilém Slavata roku 1673.

Brankou vejdeme na hřbitov a hned u vchodu do kostela nás upoutá deska připomínající založení kostela v r. 1099 tak, jak ho známe z legendy. J. P. Bílek, městský písař a kronikář, který pověst citoval ze ztracené kroniky z r. 1359, byl iniciátorem oslav výročí už v r. 1799. Odpočívá tu na hřbitově. Přestože chybí písemné důkazy, patří kostel k nejstarším památkám města. Dnešní podoba svatyně totiž pochází ze dvou období. Gotický presbytář, sakristie a spodní část věže z doby před r. 1386. Původně plochostropá loď byla barokně přestavěna v r. 1647 v trojlodní stavbu s emporami. V téže době byla vystavěna i kruchta nákladem Hynka Ladislava z Weitmile. Také zde jsou původní barokní varhany z 1. pol. 18. století. Kostel, zasvěcený Nanebevzetí P. Marie, byl v minulosti cílem četných poutí z širokého okolí. Na věži kostela je nejstarší telčský zvon, ulitý r. 1515 Janem z Mezříče.
Na hřbitově v okolí kostela najdeme četné staré náhrobní kameny už ze 16. století. Kromě toho byla v prostoru hřbitova postavena r. 1652 kaple sv. Rocha, na paměť ukončení morové epidemie.
Nedaleko ní je na nízkém podstavci kamenná gotická kazatelna z 2. pol. 15. stol., pocházející domněle ze staré lodě kostela.

Ke hřbitovu přiléhá na jižní straně budova špitálu s dominující špitální kaplí Ježíška s vížkou. Kaple byla postavena r. 1764, ale špitál sám založil Zachariáš z Hradce už r. 1579 a zabezpečil ho četnými nadacemi. Hlavní vchod do budovy je z ulice Špitální a tou se vydáme na další procházku. Na konci ulice zabočíme vlevo po hrázi Staroměstského rybníka a kolem bývalého parního mlýna dojdeme k další soše sv. Jana Nepomuckého.

Tam uděláme krátkou odbočku po silnici doprava a po 100 m, hned za železničním přejezdem přijdeme k „novému“ židovskému hřbitovu, založenému teprve v r. 1880. (Starý hřbitov je u obce Myslůvky asi 5 km jižně od Telče.) Proto zde není mnoho starých náhrobků.

Vrátíme se k soše sv. Jana a pokračujeme cestičkou po dolních Oslednicích kolem rybníka, v němž se zrcadlí zajímavě architektonicky pojatá novostavba Domu s pečovatelskou službou (arch. S. Picek, 1996), věž kostela Matky Boží a v dálce i ostatní městské věže. Vyjdeme do ulice Maškovy a pokračujeme směrem k městu až k ulici Mládkově. Tou zahneme doprava a pokračujeme kolem sportovního hřiště (vlevo), náměstí Hrdinů s pomníkem padlých (vpravo) až na kruhový objezd u sokolovny. Odtud vidíme vpravo dopravní terminál a vlevo přes křižovatku budovu pošty. Máme tu tedy pohromadě všechny komunikační uzly. Kolem sokolovny (1924) s velkou freskou telčského malíře A. V. Slavíčka (Blaničtí rytíři) a budovy základní školy (dříve vyšší reálky a Březinova reálného gymnázia – tehdy ovšem v klasicistní fasádě) jdeme ulicí Masarykovou a poté Svatoanenskou. V místě jejího ohbí přicházíme k portálu hřbitova u sv. Anny (založen 1676) se sochou sv. Donáta. Uprostřed hřbitova je kaple sv. Anny, vystavěná koncem 17. století Antonio Scottim s Lipartovými barokními sochami v nikách průčelí. V interiéru jsou dva barokní postranní oltáře (sv. Barbory a Jana Nepomuckého), přenesené sem ze zrušeného kostela sv. Ducha. Na hlavním oltáři je obraz malovaný roku 1720 vídeňským malířem Antonem Rondezem. Na hřbitově je hrob obrozeneckého básníka Vincence Furcha (1817-1864).

V ohbí Svatoanenské ulice odbočíme vpravo ulicí Na Parkaně a dostáváme se k městskému příkopu. Budova za prvním kamenným můstkem je bývalá židovská synagoga, postavená začátkem minulého století a zrušená za druhé světové války. Po dalším můstku, který nákladem telčských měšťanů postavil po prolomení hradeb kameník Jiřík Neuwirt r. 1791 za necelé dva měsíce, se vracíme na telčské náměstí.